Akce venku

Nedávno byla i tady na jihu Čech k vidění polární záře. Bohužel první den jsem zaváhal a až ten druhý jsem zamířil s foťákem na lov. Podařila se mi jediná fotka, té krásy předchozího dne však nedosáhla.

DSC_8145

Obrázek 1 z 1

Další výpravou s průvodcem divočinou jsme zamířili do okolí Černého jezera. Vyšli jsme z Hamrů, kde nás nejprve průvodce seznámil s historií vsi. Přebrodili jsme Úhlavu a zamířili vzhůru. Čekalo nás stoupání 700 metrů. U Černého potoka jsme se zastavili u konce morény. Po straně potoka jsme pak vystoupali k Černému jezeru. Nahoře se válela mlha, ale než jsme tam vystoupali, byla pryč. Výstup to byl opravdu náročný, ale odměnou byl nádherný výhled. Skvělá vycházka, mohu vřele doporučit. Tak zas za rok někam…

Zlákaly mě veselská blata, staly se tak cílem cyklovýletu do oblasti Třeboňska. Nejprve jsme zamířili přímo na blata. Tam se rašelina dříve těžila, nejprve ručně, později i strojově. V některých místech zůstaly dodnes stopy po těžbě. Naštěstí se nevytěžilo vše a příroda se zpět ujala své vlády.  K vidění jsou zde podmáčené louky, mokřady a borkové lesy. Narazili jsme zde i na rosnatky, které oproti těm šumavským byly o něco větší. Nebyla to však jediná masožravá rostlina, leč jméno té druhé jsem již zapomněl. Poté jsme projeli okruh po okolních vsích s typickými chalupami ve stylu selského baroka. A na závěr jsme nemohli vynechat místní pískovny.

Po roce se do Prachatic vrátil cyklistický závod Ľ Etape Czech Republic by Tour de France. Jeho účastníci tak získali možnost ochutnat atmosféru legendárního závodu, při níž je diváci na trati povzbuzovali k náročným výkonům.

Tento rok pořadatelé pozměnili trať. Slavnostní start se odehrál na Velkém náměstí v Prachaticích. Poté na ně čekal náročný výšlap na Libínské sedlo. Dále pokračovali přes Křišťanov, Ktiš do historického centra Českého Krumlova zapsaného do seznamu UNESCO. Poté vystoupali na Kleť, přes Chroboly, Záblatí se vrátili zpět do Prachatic.

Celkem závodníci ujeli 110km a vystoupali 2300m.  Cestou na ně čekalo několik vrchařských prémií. Na start se postavilo 1000 účastníků. Celkem pětkrát je cestou potkal déšť. Někteří dojeli na náměstí s úsměvem, jiní na pokraji sil. Závodníci si pochvalovali pěknou přírodu, kvalitu silnic a diváckou atmosféru.

Nejrychlejším jezdcem byl  Matteo Raimondi z Itálie, hned po prvních kilometrech se mu podařilo se utrhnout od pelotonu, od té chvíle jel sám až do cíle, kam dojel s více než tříminutovým náskokem. Trať ujel za 2 hodiny 58 minut 21 vteřin.  Druhý dojel australan Martin Kapr a třetí český jezdec Vojtěch Jonáš. Mezi ženami zvítězila Denisa Slámová. Jako třetí žena projela cílem olympionička Kateřina Neumannová.

Příští rok chtějí organizátoři přesunout závod jinam, jiný by měl být i charakter trati, která by měla být rovinatější o délce 200km.

Opět jsme se vrátili do Českých Žlebů, abychom se odtud vydali na procházku. Tentokrát jsme to však vzali přes bývalou ves Krásná Hora. Cestou jsme potkali řadu motýlů, kteří se ovšem ne vždy nechali fotit. Zato kobylka, ta mi vlezla až na záda 🙂 Na Mechovém potoce si bobři před lety vytvořili přehradu. Voda nyní zarůstá travou, kdoví, zda-li tu bobr ještě dlí. A lese jsme pak spatřili houby tak veliké, jaké jsme ještě neviděli. Patrně ale nebudou jedlé.

I letos jsem se vrátil na orchideovou louku a tentokrát jsem měl štěstí. Prstnatec májový a vemeník dvoulistý se mi již podařilo dříve vyfotit, ale nyní jsem objevil i měkčilku jednolistou.

Na závěr našeho prodlouženého víkendu jsme podnikli výlet do Toulcových maštalí. Jedná se o pískovcové skály, které vytvářejí skalní města. Snad nejhezčí bylo hned to první.

Další zastávkou se nám stala dělostřelecká pevnost Bouda. Cestou to vypadalo na pěknou mlhu a celkem bylo chladno. Prohlídku pevnosti jsme si ale nenechali přes nepřízeň počasí ujít. Pevnost nebyla v třicátých letech zcela dokončena a nyní je možné si ji prohlédnout i uvnitř.

Cestou zpět jsme se zastavili na jedné zřícenině, jejíž jméno jsem již zapomněl. Od zříceniny byly pěkné výhledy do okolí, z věže se nebylo možné rozhlédnout kvůli hnízdícím poštolkám, což vůbec nevadilo.

A v závěru cesty jsme se ještě zastavili na rozhledně Kozlovský kopec.

Další den jsme se ráno vypravili na zámek Nové Hrady a jeho přilehlých zahrad. Prošli jsme křížovou cestou na pahorek skýtající výhled na zámek, prošli si zámecké interiéry. V zahradách toho zatím mnoho nekvetlo, ale ani v bludišti jsme se neztratili.

Několikrát jsme se toulali podél Blanice, tentokrát jsme vyšli z Podedvor. Od pily jsme pokračovali po proudu řeky, před bývalým táborem jsme po mostě přešli na druhou stranu řeky. Druhý most odnesla na podzim velká voda, pokračovali jsme tedy dál již jen po tomto břehu. V jednom místě jsme narazili na opuštěný bunkr. Odsud jsme pak pokračovali až k samotné přehradě.