Akce venku

Každý rok rád vyrážím s kolem na Třeboňsko. Tentokrát přímo do Třeboně. Zaparkoval jsem u rybníka Svět a vydal se kolem něj. První zastávkou se stala Rožmberská hrobka. Dál jsem pokračoval kolem kostela sv. Jiljí, jehož věž právě procházela rekonstrukcí. Svět se mi podařilo objet, přes město jsem vyrazil k dalšímu cíli, k rybníku Rožmberk. I ten jsem chtěl objet, přes Novou a Starou Hlínu kolem kamenného mostu jsem pokračoval k bezpečnostnímu přelivu Rožmberka. Zastavil jsem se u Rožmberské bašty a na zpáteční cestě jsem zabočil k třeboňským seníkům. Cestou k autu jsem to vzal přes centrum a zámecké nádvoří. Na závěr jsem nemohl vynechat tamní pískovny. Voda byla trochu zelenější, přesto lákala k příjemnému osvěžení.

Další den dovolené jsem vyšel ze Strážného na Knížecí Pláně. Cestou tam jsem šel přes Světlé Hory, zaniklou obec, z níž se dochovalo jen několik částí obvodových zdí tamní školy. Několikrát se mi otevřely výhledy na německou stranu. Nejhezčí výhledy pak se nabízely u další zaniklé obce Žďárek. Došel jsem až ke státní hranici, kterou protékal černý potok. Před Knížecími Pláněmi byl další moc pěkný úsek, s výhledem až na Luzný. Vzhledem k výskytu tetřeva je zde pohyb cyklistů zakázán. Zastavil jsem se i u zbořeného kostela a v restauraci pojedl menší oběd. Zpět jsem šel po cyklostezce přes Žďárecké jezírko. Došel jsem až k místu, kde jsem měl podezření na bobra, ale nakonec jsem si všiml, že se jedná o dílo člověka. Ve Strážném jsem si dal zaslouženou odměnu, výbornou místní zmrzlinu.

Nedostatek srážek přes letošní léto způsobil, že hladiny řek hodně poklesly. Prošel jsem se podél Blanice k přehradě. Voda na přehradě rovněž poklesla a na jejím začátku poodhalila původní koryto řeky. Voda v přehradě byla zároveň mnohem zelenější než tráva na usychajících loukách. Později jsem to vzal ještě proti proudu po naučné stezce. I zde byl nedostatek vody znát, podíval jsem se na místo, kam bych se jinak nedostal.

Další den jsem vyrazil na Albertovy skály. Nabízí několik pěkných výhledů na klikatící se Vltavu, bohužel před lety si na protějším břehu Poldovka postavila rekreační areál. Přiznám se, že na několika snímcích jsem se neudržel a v programu na úpravu fotek jsem tam zasázel trávu. Jinak pozor, stezka vedoucí po skalách není vhodná pro nejmenší děti, na několika místech zajištěna řetězy.

Vracím se ke své dovolené. V pondělí bylo horko, zajel jsem proto k Vydře. Chtěl jsem se projít kolem jejího toku, když bylo v řece málo vody. Naskytly se mi tak pohledy, které jsou jinak ukryty pod vodou. Přesto bych řekl, že Vydra  je za normálního průtoku vody veselejší. Co ale bylo příjemné, ve Březí bylo 32°C, u Vydry 25°C. Určitě bych se sem chtěl vrátit za opačné situace, až vody bude nad míru. 

Vypravili jsme se kousek za hranice, na rozhlednu Heidel. V Německu byl pořádný letní opar, do vnitrozemí jsme nic neviděli. Zato se nám z rozhledny otevřel pěkný výhled na Šumavské kopce. Cestou jsme si pochutnali na malinách, přiznám se, že tolik jsem jich snad nikdy ani nesnědl. Cesta nás vedla přes zaniklou obec Leopoldsreut, odkud její občané odešli kvůli obtížným životním podmínkám v 60. letech. Z obce se dochoval pouze kostel a škola. Nakonec jsme se ještě vrátili k Mechovému potoku, chtěli jsme se podívat na bobry. Ti své sídlo poněkud posunuli, běžnému poutníku zůstane zastřeno.

Tentokrát se naším cílem stal Třístoličník a hřebenovka na Trojmezí. Cestou jsme si trochu zajeli, cesta přes Haidmühle byla uzavřena. Museli jsme tedy po objížďce, která nás zavedla do míst, kde jsme doposud nebyli. I tak jsme na Třístoličník dorazili a k našemu překvapení byly trochu i vidět vrcholy Alp. Došli jsme na Hochstein a po hřebencovce zamířili na vrchol Trojmezné. Na Trojmezí jsme se krátce zastavili a poté pokračovali po stezce, která nás zavedla na kamenná moře s pěknými výhledy. Cestou jsme míjeli hodně běžců, kteří měli nedaleko kemp a probíhal tu závod. Nebylo to právě příjemné se jim stále vyhýbat. 

Minulý víkend jsme se vydali na projížďku na kolech. Vyjeli jsme ze Stožce a naším prvním cílem bylo Nové údolí, kde jsme krátce překročili hranice. Poté jsme zamířili k Rosenauerovu památníku a pokračovali podél Schwarzenberského kanálu až k Jelením vrchům. Tam jsme náhodou narazili na ukázku plavení dřeva. Odsud jsme jeli k Černému kříži a vrátili se do Stožce. Cestou domů jsme se zastavili v Českých Žlebech na menší večeři, která nakonec zas tak menší nebyla. 🙂 Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Lenoře u hrázdového mostu. Pěkný výlet.

Tento týden čekal na hasiče ve Vlachově Březí neobvyklý výjezd. Oznamovatelka si povšimla ohně v lese a na místo vyjely 4 hasičská auta. Hasiči však na místě požár nezjistili. Oznamovatelku zmátl rudě vycházející měsíc, který v tu chvíli ještě nevystoupil nad stromy. Řada lidí si při té příležitosti vzpomněla na legendární trilogii Slunce, seno … Hlavní je, že se tentokrát nikomu nic nestalo.

Snímek od hasičů, měsíc opravdu dokázal zmátnout:

Nedávno jsme podnikli menší výlet z Českých Žlebů do Märchhäusern. Bylo ideální jarní až skoro letní počasí na výlet, pro lepší snímky už tak ideální nebylo. Ale to nevadí, pěkná procházka pěknou přírodou to vše vynahradí. Přesto jsem foťák vzal a párkrát něco cvaknul. Došli jsme až na hranice, kde se bobr postavil před lety řádnou hráz. Ale žádné čerstvé stopy jsme po něm neobjevili. Ale stejně se sem rádi opět vrátíme.