Několikrát jsme se toulali podél Blanice, tentokrát jsme vyšli z Podedvor. Od pily jsme pokračovali po proudu řeky, před bývalým táborem jsme po mostě přešli na druhou stranu řeky. Druhý most odnesla na podzim velká voda, pokračovali jsme tedy dál již jen po tomto břehu. V jednom místě jsme narazili na opuštěný bunkr. Odsud jsme pak pokračovali až k samotné přehradě.
Před několika týdny jsem vyrazil za prvními jarními kvítky k Netolicům. Na vyhlášené lokalitě bledule ještě moc nerašily, musel jsem o kousek dál, kam již sluníčko mohlo zasvítit a měl jsem úspěch. Od jiných návštěvníků jsem však dostal tip na jinou lokalitu, kde již bledule rozkvetly. Bohužel auto v opravě, takže snad příště. Sedmikrásky z vlastní zahrádky.
Když už mrazy začaly polevovat, zašli jsme se projít podél Blanice. V řece byly ještě zbytky ledu. Řeka po podzimních deštích pozměnila na několika místech své koryto, určitě se ještě se sem ještě na jaře vrátím.
Ještě nedávno byla Šumava v ledovém zajetí, led pokryl i velkou část Libotyňského potoka. Prošel jsem se kousek od koupaliště proti proudu.
Několikrát jsme prošli cestou z Českých Žlebů k Mechovému potoku, vždy jsme se zastavovali v půli cesty u velkých kamenů. Tentokrát byla zima a louku pokrýval zmrzlý sníh. Dobytek se zde pasoucí tu nebyl. Pokusili jsme se tedy objevit Kamennou hlavu. Nebyli jsme si jisti, kde ji přesně hledat, nachází se zde více zajímavých míst. Našli jsme i zbytky několika stavení a nakonec i samotnou Kamennou hlavu. Cestou zpět se začalo stmívat a na chvilku jsme spatřili i mlžné obrysy Alp.
Mezi svátky a v lednu jsme několikrát vyšli na rozhlednu na Libínském sedle. Asi nejhezčí výhledy na Alpy se vyskytli právě po vánocích, to jsem ovšem sebou neměl techniku, takže žádné snímky z onoho dne nemohu nabídnout. Při těch dalších jsem si již foťák vzal a udělal alespoň několik fotografií při západu slunce.
Na novoroční ohňostroj se přijelo do Protivína podívat hodně diváků. Samotnému ohňostroji předcházel koncert skupiny Argema. O šesté hodině byl odpálen samotný ohňostroj, který doprovodily 2 písně Eltona Johna a píseň z filmu Lví král. U diváků sklidil zasloužený potlesk.
Silvestr jsme strávili u kamarádů na chalupě, na ohňostroj jsme se podívali ve Březí. Na Nový rok jsme se společně vypravili na Věnec. Ani jsem netušil, že se zde nachází část zvaná akropole, která skýtá pěkný výhled do okolí. Myslel jsem si z předchozích návštěv, že hradiště je mnohem menší.
Posledním cílem o dovolené se stal vrchol Falkensteinu. Předpověď počasí měla výletu přát, u nás svítilo sluníčko. Když jsem se ovšem přiblížil k Železné Rudě, vjel jsem do mlhy. A při dalším klesání to moc nadějně vyhlíželo. Z parkoviště jsem vycházel v mlze a přesto jsem doufal, že z vrcholu bude něco vidět. Mé přání se vyplnilo a po hodině chůze jsem z ní vyšel. Skály malého Falkensteinu již nabízely výhledy. Pokračoval jsem dál a k vidění byly další pěkná panoramata. A k těm nejhezčím patřily i ty ze samotného vrcholu. Bavorsko bylo zalito mořem mlhy, ze kterého vystupovaly vrcholy Velkého Javoru, Svarohu… A cestou zpět jsem se zastavil u nedalekého vodopádu.
Předposlední výletem byl výstup na Svaroh. Z České strany je vrchol nepřístupný, nachází se zde první zóna, vyšel jsem tedy z německé strany. Stoupání na vrchol německé strany Zwercheck bylo pěkně strmé. Vrchol skýtá dva kousek od sebe vzdálené výhledy. Ten první na Ostrý a Schwarzriegel, z druhého místa na vrcholu kamenného moře je pak vidět Velký Javor. Jen o kousek dál dojdete na vrchol Ostrého, odkud se nabízí výhledy na českou stranu. Ten den nebylo počasí na fotografování ideální. Nad Bavorskem se honily mraky, naopak na Čechami svítilo sluníčko. Právě vrcholky Šumavy tvořily předěl mezi počasím.
