Již několik let vyráží na šumavské tratě parní lokomotiva se historickými vozy, které lákají ke svezení jak děti, tak i dospělé. I my jsme neodolali a svezli jsme s Volar do Stožce.
Ve Stožci jsme se rozdělili, jedni zamířili do parku s dětmi, ostatní se vydali pěšky na Stožeckou kapli. Cesta na Stožeckou skálu byla ještě uzavřena, tak jsme pokračovali na Černý kříž. Cestou jsme míjeli stopy po nedávné bouřce, místy polámala nemálo vzrostlých stromů.
S Vojtou a Míšou jsme podnikli výlet o prodlouženém víkendu. Naším prvním cílem byl Hoslovický mlýn nedaleko Strakonic. Na tomto mlýně hospodařili dva bratři. Po roce 1948 se nepřipojili k JZD a soudruzi jim začali dělat problémy. Nejprve je poslali k pétépákům, posléze i zbavili svéprávnosti. Bratři si i nadále žili svým životem. Soudruzi přišli k opatrovníkovi, aby jim domluvil. Jinak prý každého zavřou do ústavu a každého jinam. „To máte marné. Mě neposlouchají a navíc jsou chytřejší, než já sám, “ odvětil jim opatrovník. Později mlýn koupil Jihočeský kraj a nyní slouží jako skanzen. Po prohlídce jsme se vydali ještě k nedaleké rozhledně, ale tu jsme nakonec nedali. Asi první rozhledna, kde jsem byl rád, že jsme tam nestoupali.
Z Hoslovic jsme pokračovali na zříceninu Helfenburk. Místní ji dobře znají, Vojta s Mišou tam byly poprvé. Prošli jsme hradem až na hradní věž. Míšu polekal pavouk, který se ukrýval za jedním oknem hospodářské budovy. Však potkat pavouka této velikosti v reálném životě, lekla by se nás většina.
Na závěr jsme se zastavili na třešních a pouťových atrakcích v Husinci. Vojta si sebou odvezl láhev Březí kozy a okoštovat jsme stihli i místní zmrzlinu.
[SinglePic not found]
Na rozhledně Haniperk, nedaleko Vodňan, jsem byl již několikrát. Poprvé však při západu slunce. Při jedné z návštěv byl vrchol v obležení mravenců. Tentokrát tu poletovalo velké množství chroustů.
