Návštěvníka Šumavy může trochu zmást, že zde nalezne dvě lokality nesoucí stejná jména. Jedno se nachází nedaleko Kvildy a to druhé u Hartmanic. Právě to druhé je spojené s dramatickými okamžiky na sklonku druhé světové války, kdy zde Němci nastražili léčku postupující americké armádě. Vznikl tu památník připomínající tento okamžik. Nacházejí se zde pláně s letitými stromy a pěkné výhledy na šumavské kopce. Odsud jsem pokračoval na Javornou a zaniklou vápenku u Svinné. Nakonec jsem se zastavil u Radkova s dalšími výhledy.
Ves s tímto názvem byste kupodivu nenalezli na Šumavě, nýbrž v Novohradských horách. My jsme vyrazili na kole z Pohorské vsi. V Baronově mostě jsme se stavili na oběd a poté pokračovali na Pohoří na Šumavě. Příroda zde připomíná šumavskou krajinu. Cesta se zprvu vinula podél potoka, který svým tmavým zbarvením prozrazoval, že se zde nacházejí rašeliniště. Čím více jsme se blížili Pohoří na Šumavě, tím více získávala krajina ráz šumavských plání. Samotná vesnice vzniká na základech původní zaniklé vsi. Z ní jsme dojeli až na hranice s Rakouskem. Tam jsme chtěli zastavit u falešného pramene Lužnice, který však nebyl k nalezní. Lesem jsme se vydali zpět a cestou jsme minuli další zaniklé osady.
Tento rok jsme výlet na Třeboňsko nevynechali. Zaparkovali jsme nedaleko Suchdola kousek od Velké pískovny. Na kolech jsme zamířili mezi rybníky na Stříbřec. Jak jsem si všiml, zelená byla nejen tráva, ale i hladina nejednoho rybníka. V jedné vsi jsme se zastavili na oběd, kde jsme před lety již obědvali. Přes Lutovou jsme se poté vrátili k autu. Kvalita vody v pískovně však byla skvělá, teplota rovněž, tak jsme neodolali.
V sobotu se do jižních Čech sjeli cyklisté z dalekého okolí. Organizátoři pro ně připravili závod ve stylu Tour de France. Na startu se jich sešlo přes jedenáct set. Vydali se na trasu přes Husineckou přehradu do Husince, Lažiště, Záblatí, Blažejovice, Křišťanov, Chvalšiny, přes Kleť, Smědeč, Chroboly, s cílem závodu v Rohanově a symbolickém cíli v Prachaticích. Závodníci tak ujeli 102 km s převýšením 2000 metrů. Cestou je povzbuzovali diváci a na jezdce na prachatickém náměstí čekalo bouřlivé přivítání. Ti nejlepší pak vystoupali na stupně vítězů.
Po dvou letech se do Vimperka vrátila skupina Divokej Bill. Tentokrát ovšem změnili místo, pro koncert si vybrali areál Vodník. Přiznám se, že se mi více líbilo to předchozí, areál letního kina. Jako předskokani vystoupily Sticx a Celest Charles, které jsem neznal. Divokej Bill nazval své turné 8 x Divokej Bill, což mělo představovat 8 koncertů a 8 měst, které se zvolili pro své vystoupení. Na koncertě zahráli své osvědčené hity a diváky dobře pobavili. Někteří sem přijeli z regionu až za Prahou.
Autem jsem dojel do Dolního Dvořiště, odsud jsem již pokračoval na kole. Přes Rychnov nad Malší jsem směřoval na zrekonstruovanou „Tvrz“ Tichá. Původně se jednalo o menší zemskou pevnost, ze které se dochovaly sklepy paláce, část hradeb a věž. Věž se v minulých letech podařilo zrekonstruovat. V nejvyšším patře můžete spatřit kuchyni a reprezentativní místnost, dole naopak vězení či sklep. Dále jsem pokračoval do Cetvin, kde se ze zaniklé obce dochoval kostel. Před ním se nachází několik panelů připomínající časy minulé. Přes Malonty jsem se pak vrátil do Dvořiště.
Zdařilý hasičský den připravili v Bohunicích.
Nejprve JSDH Vlachovo Březí ve spolupráci s Policií ČR připravili ukázku. Ve fiktivní situaci zavolala žena na tísňovou linku, že její muž podpálil dům. Když chtěli hasiči začít likvidovat oheň, vyběhl ze dveří muž a začal je ohrožovat zbraní. Hasiči se museli stáhnout a na pomoc byly povolány složky policie. Policistovi za pomoci psovoda se psem se podařilo muže zpacifikovat a odvézt z místa. Poté mohli hasiči pokračovat v zásahu. Za pomoci vyváděcí masky odvedli ženu z domu a požár uhasili.
Poté psovod předvedl výcvik poslušnosti, se starším psem pak i zásah proti pachateli. Nejmladší hasiči z Trvzic předvedli požární útok. Zájemci si pak mohli prohlédnout hasičskou techniku. Na závěr JSDH Vlachovo Březí připravila jako překvapení pro děti pěnu, ve které si pěkně zadováděly.
Letní náměstí v Prachaticích přivítalo další roční Bohemia Jazzfestu. Rudi Linka, který je zakladatel toho festivalu oznámil, že se rozhodli, že pršet nebude. Při prvním vystoupení počasí zahrozilo deštěm. V něm zahrál italský Schaerer, Dall´ora, De Finti jejíž zpěvák dokázal hudbu doplňovat různými zvuky včetně trubky. Při přídavku, než opět napojili mikrofon, využil situace k improvizované pantomimě. Při druhém interpretu Javi Ruibal Quartetu zprchlo ještě hustěji a sotva začala hrát třetí, přišla bouřka. Přesto řada diváků vydržela až do konce. Přiznám se, mě nejvíce zaujal ten poslední, Delon Lamarr Organ Trio.
.
Poslední víkend v červnu patřil v Prachaticích slavnostem Zlaté stezky. V pátek úderem páté hodiny se Prachatice ocitly o několik století zpět. Starosta předal městská práva purkmistrovi Vrchotínskému, pak již na náměstí došel historický průvod. Dorazila i výprava soumarů se solí. Ti se poté přesunuli do areálu na Parkánu. Večer na náměstí pak patřil koncertu, kde zazpívala Aneta Langerová a poté vystoupil Premiér.
V sobotu zahájil program příchod hlavního průvodu. Přes den udeřila horka. Ve čtyři odpoledne jsem se podíval na vystoupení partnerského města Tera del Sole, odkud přijeli bubeníci a praporečníci se svou show, kterou tentokrát doplnil plivač ohně. Jak jsem tak stál na sluníčku, pěkně ze mě tekl pot. A co teprv těm, kteří zde vystupovali v kostýmech… Večer pak opět patřil koncertům. Posluchači si tak mohli poslechnout Hodiny, Barboru Polákovou …
Škoda, že letos moc nebyly k vidění řemesla.
Po nějaké době jsme se vrátili k Mechovému potoku, který tvoří část naší hranice s Německem. Od naší poslední návštěvy se to tu trochu změnilo. Usadil se tu bobr a postavil si tu řádnou hráz.