Připravujeme již pátý ročník výstavy Fotografové od Vlachova Březí, její termín však musí být opět posunut.  Doufáme, že nákaza poleví a že se poté budeme moci opět shledat na vernisáži.

Bývalý objekt mateřské školy, kam jsem chodil i já, prochází nyní demolicí. V budoucnu by tu chtěli postavit dům s pečovatelskou službou. Zda se vše podaří, ukáže čas.
Ohlédněme se nyní trochu do minulosti. Tuto budovu začali stavět v roce 1972 a o tři roky později ji začaly děti navštěvovat. Byly tu velké prostory, rozděleny do dvou tříd a vlastní jídelna. Děti měly k dispozici i velkou zahradu kolem budovy.  Po revoluci přestěhovali mateřskou školu do areálu školy. Uvolněné prostory začala obec pronajímat. Šil se tu textil, dělali kabely, … Poslední roky však objekt byl opuštěn a chátral.

Po mnoha peripetiích se zámek ve Vlachově Březí dočkal rekonstrukce. V samotném areálu se podařilo nejprve opravit zámecký pivovar a nádvoří. Nyní prochází opravou i samotný zámek.
Původně se zde nacházela dřevěná tvrz, která byla několikrát vypálena. Za Oldřicha Malovce se tak stalo hned dvakrát. Později  se zde postavila zděná budova. Za Ditrichsteinů a Herbersteinů však zde sídlil již jen správce panství. Ke správcům patřil i Tichý, jehož Anička dcera okouzlila Jana Nerudu. Ten Vlachovo Březí několikrát navštívil a vznikla zde část jeho literární tvorby. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a sídlily zde státní statky. Ty se po revoluci rozpadly a zámek nakonec připadl městu. Budova byla prázdná a vandalové ji začali ničit. Město pro zámek hledalo využití a připravilo několik projektů. A ten poslední se podařilo zrealizovat. V horním patře by měla být umístněna knihovna, která se nyní tísní ve školních prostorách.

[View with PicLens]

Opět jsem šáhnul do šuplíku, tentokrát jsem se vrátil k snímkům z února. Za tmy jsem vyrazil z Kubovy Hutě na Boubín, mým cílem se stala rozhledna. Bylo to poprvé, kdy jsem musel projít turniketem. Rozhlednu čeká v budoucnu rekonstrukce a obec se tak snaží získat na tuto akci finance. Na vrchol jsem vyšel právě včas, akorát vycházelo slunce. Alpy k vidění sice nebyly, ale i tak to byl pěkný pohled. A dobrá zpráva pro další nadšence : Poprosil jsem vedení obce, zda by bylo možné upravit otevírací dobu tak, aby i v dalších měsících bylo možné svítání vidět. Obec toto přislíbila.

[View with PicLens]

Letošní zimu jsem se třikrát vypravil na Sedlo poblíž hradu Kašperk. Poprvé jsme dorazili, když slunce bylo sice ještě na obzoru, ale již se zahalilo do mraků. Podruhé to bylo včas, ovšem mraky postupovaly přímo přes hrad a rozpustily se až po západu slunce. Zkusil jsem to tedy ještě jednou, tentokrát mi štěstí přálo. Nejprve jsem udělal pár snímků za světla a pak již vyčkával na moment, kdy hrad nasvítí paprsky zapadajícího sluníčka. Pokaždé si sem našlo cestu více lidí a pár jich i vyčkalo na západ slunce.

[View with PicLens]

Závěr zimy byl řádně mrazivý, zamrzaly rybníky, potoky, po střechách se vytvářely rampouchy. Libotňský potok pak vytváří  na svém přítoku do Vlachova Březí zajímavé úkazy.

[View with PicLens]

Minulý víkend se Šumava zahalila do mlhy. Také jste se přesto vydali na procházku a potkali holuba? Šel pěšky a ptal se na cestu …

[View with PicLens]

Již podruhé jsem se vypravil na Sedlo, odkud jsem chtěl nafotit hrad Kašperk v zapadajícím světle. Ovšem ani tentokrát mi počasí nepřálo. Nad hradem se táhly mraky, přes které sluníčko nezasvítilo. Čekal jsem přes dvě hodiny, ale teprve po západu slunce mraky zmizely.

[View with PicLens]

Minulý víkend procházkám moc nepřál, přesto jsme se synovečkem vyrazili na kratší výlet podél řeky Blanice. Sněžilo, Ráďa se brouzdal vysokým sněhem, tak jsme nakonec daleko nedošli. Ani fotit se moc nedalo.

[View with PicLens]

Ne každý rok se sněhová přikrývka udrží v Českém Krumlově. Tento rok jsem využil situace, kdy sníh napadl. Zajel jsem do  Českého Krumlova za zimními nočními snímky.  Toulal jsem se místními uličkami skoro tři hodiny. Jen zřídka jsem přitom někoho potkal. A jak to dopadlo, již posuďte sami.

[View with PicLens]