I tento rok se konalo slavnostní zahájení u Pražského hradu. Na startu se sešlo 44 závodníků, mezi nimi nechyběli Ogier, Tanak, Katsuta, Nevill, Evans … Jezdci poté odjeli první rychlostní zkoušku na dostihovém závodišti v Chuchli. V pátek pokračovala soutěž na Klatovsku. Byl připraven nový okruh u Klatov a další dvě zkoušky u Strašína a Šumavských Hoštic.

Letošní rok se tedy mistrovství Vlachovu Březí vyhnulo. Zamířil jsem proto k Lažišti, odkud jsme měli pěkný výhled na trať. K našemu překvapení tu bylo mnohem méně diváků než loni. První průjezd rychlostní zkoušky byl předčasně ukončen havárií, při které řidič u Škarezu trefil plot z betonových sloupků a zatarasil silnici. Druhý průjezd v podvečer pak byl již bez problémů. První posádky jeli ještě za světla, ty poslední za tmy. O to více byly viditelné rozžhavené brzdové kotouče.

O víkendu se jeli další části v Německu a Rakousku. Některé cesty byly suché, jiné mokré s blátem, potrápily nejednu posádku. Po nehodě odpadl Ogier, na první místo se posunul Ott Tanak, druhé místo získal Elfyn Evans a třetí  Thierry Nevill. Celkově osmá dojela česká posádka Filip Mareš a Radovan Bucha, v rámci RC2 byli třetí.

[View with PicLens]

Tento víkend připravili v Prachaticích dvoudenní akci, která diváky přenesla do roku 1938.

V páteční podvečer byla připravena první ukázka. Při ní přišli na náměstí za svitu pochodní sudetští obyvatelé, kteří chtěli demonstrovat své požadavky a vyprovokovat nepokoje. Četníkům se podařilo jejich plány překazit. Poté dorazil z Německa agitátor, který měl nepokoje podpořit. Agitaci podpořil přivezenými zbraněmi. Četníkům tak musela přijít na pomoc armáda.

Druhý den započal program ukázkou z výcviku. Ve tři hodiny se odehrála hlavní část. Při ní přišel na náměstí dav sudetských obyvatel. Ti potkali malou skupinu Čechů, kteří je nepozdravili nacistickým pozdravem. Vznikl konflikt a čeští občané prchli na radnici. Četníkům ze podařilo výtržníky zahnat. Z Německa přijel agitátor, který stoupence rozohnil. Dovezené zbraně jim dodal odvahy a zaútočili na četníky. Ti museli ustoupit. Za pomoci vojska se jim však podařilo vrátit k radnici a evakuovat Čechy. Poté přišel okamžik, kdy se Česká republika musela podvolit Mnichovské dohodě. Do Prachatic přijel wehrmacht, který sudetští Němci přivítali.  Tím se završil smutný rok 1938.

[View with PicLens]

Poslední letní víkend jsme podnikli výlet na německou stranu Šumavy. Vyšli jsme od nádrže na pitnou vodu u Frauenau, po ránu bylo celkem příjemně 12°C. Naším cílem byly louky zde nazývané Schachten. Pásali zde dříve dobytek, nyní jsou opuštěné a nabízí nádherné pohledy na Šumavu.

Po více než dvouhodinovém stoupání jsme dorazili na první louku, zvanou Verlorener Schachten, jejíž konec se nachází přímo na hranicích s Českou republikou. Tato louka je porostlá tzv. mořskou travou. To již sluníčko začalo pěkně připalovat.

Z této louky jsme po hřebeni postupovali k dalším. Almschachten již byla porostlá tradiční travou, byly zde osamocené stromy poznamenané bouřkami, větry… a nabízela výhled na nejvyšší vrchol Šumavy Javor.

Poté jsme došli na Grosser Schachten, největší z těchto luk, skýtající ještě větší výhledy. Na této louce byla obnovena pastva skotu, aby se zabránilo jejímu zarůstání.

Dalším naším zastavením bylo rašeliniště Latschenfilz. Čtvrtou loukou byla Kohlenschachten. Kdo by zde hledal černé či hnědé uhlí, stopy po jeho dolování, hledal by marně. Místo nese jméno po pálení dřevěného uhlí.

Dále nás čekalo rašeliniště Zwieselter Filz s několika jezírky a výhledem na Poledník. U nádrže Hirschbachschwelle s čisťounkou vodou už jsem měl chuť do ní skočit, bylo poměrně horko. Ale jelikož se to v národním parku nedělá, raději jsem odolal.

Poslední zastávkou se stala Lindbergerschachten, která zarůstá maliním. Najdete zde nejfotografovanější strom těchto luk. A pěkný výhled na Malý a Velký Roklan.

Ale to nejsou všechny louky, které je zde možno navštívit. My jsme na naší trase urazili přes 20 km, z nadmořské výšky 700 metrů vystoupali do 1130. Přestože bych tento výlet označil jako nejhezčí letošní výpravu Šumavou, nepotkali jsme tu moc návštěvníků.

[View with PicLens]

Přestože  jsem se před deseti dny ještě koupal na koupališti a v sobotu na poslední túře se chtěl zchladit v nádrži, která sloužila na plavení dřeva, …. Napadl ve čtvrtek na vrcholcích Šumavy první sníh. A nyní Šumava čelí nadměrnému přídělu vodních srážek, které zvedají vodní toky. A když jsem se podíval na předpovědi, ve středu by mělo být slunečno a 20°C…

Jak z titulku zní, zamířili jsme s koly na Protivínsko. Auto jsme zaparkovali na konci Vodňan a po vedlejších cestách jeli do Protivína. Odsud jsme směřovali k rozhledně Kamýk, která ještě nebyla otevřena. Nechtěli jsme dlouho čekat, a tak jsme pokračovali do Albrechtic, kde mají zajímavý hřbitov. Cestou zpět jsme to vzali kolem několika rybníků, u jednoho z nich před námi pak dováděli kapři.

[View with PicLens]

Návštěvníka Šumavy může trochu zmást, že zde nalezne dvě lokality nesoucí stejná jména. Jedno se nachází nedaleko Kvildy a to druhé u Hartmanic. Právě to druhé je spojené s dramatickými okamžiky na sklonku druhé světové války, kdy zde Němci nastražili léčku postupující americké armádě. Vznikl tu památník připomínající tento okamžik. Nacházejí se zde pláně s letitými stromy a pěkné výhledy na šumavské kopce. Odsud jsem pokračoval na Javornou a zaniklou vápenku u Svinné. Nakonec jsem se zastavil u Radkova s dalšími výhledy.

[View with PicLens]

Ves s tímto názvem byste kupodivu nenalezli na Šumavě, nýbrž v Novohradských horách. My jsme vyrazili na kole z Pohorské vsi. V Baronově mostě jsme se stavili na oběd a poté pokračovali na Pohoří na Šumavě. Příroda zde připomíná šumavskou krajinu. Cesta se zprvu vinula podél potoka, který svým tmavým zbarvením prozrazoval, že se zde nacházejí rašeliniště. Čím více jsme se blížili Pohoří na Šumavě, tím více získávala krajina ráz šumavských plání. Samotná vesnice vzniká na základech původní zaniklé vsi. Z ní jsme dojeli až na hranice s Rakouskem. Tam jsme chtěli zastavit u falešného pramene Lužnice, který však nebyl k nalezní. Lesem jsme se vydali zpět a cestou jsme minuli další zaniklé osady.

[View with PicLens]

Tento rok jsme výlet na Třeboňsko nevynechali. Zaparkovali jsme nedaleko Suchdola kousek od Velké pískovny. Na kolech jsme zamířili mezi rybníky na Stříbřec. Jak jsem si všiml, zelená byla nejen tráva, ale i hladina nejednoho rybníka. V jedné vsi jsme se zastavili na oběd, kde jsme před lety již obědvali. Přes Lutovou jsme se poté vrátili k autu. Kvalita vody v pískovně však byla skvělá, teplota rovněž, tak jsme neodolali.

[View with PicLens]

V sobotu se do jižních Čech sjeli cyklisté z dalekého okolí. Organizátoři pro ně připravili závod ve stylu Tour de France. Na startu se jich sešlo přes jedenáct set. Vydali se na trasu přes Husineckou přehradu do Husince, Lažiště, Záblatí, Blažejovice, Křišťanov, Chvalšiny, přes Kleť, Smědeč, Chroboly, s cílem závodu v Rohanově a symbolickém cíli v Prachaticích. Závodníci tak ujeli 102 km s převýšením 2000 metrů. Cestou je povzbuzovali diváci a na jezdce na prachatickém náměstí čekalo bouřlivé přivítání. Ti nejlepší pak vystoupali na stupně vítězů.

[View with PicLens]

Po dvou letech se do Vimperka vrátila skupina Divokej Bill. Tentokrát ovšem změnili místo, pro koncert si  vybrali areál Vodník. Přiznám se, že se mi více líbilo to předchozí, areál letního kina. Jako předskokani vystoupily Sticx a Celest Charles, které jsem neznal. Divokej Bill nazval své turné 8 x  Divokej Bill, což mělo představovat 8 koncertů a 8 měst, které se zvolili pro své vystoupení. Na koncertě zahráli své osvědčené hity a diváky dobře pobavili. Někteří sem přijeli z regionu až za Prahou.

[View with PicLens]