V roce 2020 se kvůli covidové pandemii rallye nakonec nejela, letos omezení dovolila alespoň, aby se soutěž konala bez diváků.
Na start se nejprve postavily v pátek auta v rámci Historic Vltava Rallye. Na celkem 55 posádek čekalo 12 rychlostních zkoušek. V sobotu pro ně soutěž pokračovala a zároveň i končila. Z vítězství se radoval Ital Zippo s Audi quatro, druhý dojel Rakušan Wagner s Porschem 911 a na třetím místě dojel český závodník Káňa s Fordem Sierra. >Více info, fotografií a videí na webu automotoklubu<
Závodníci Rallye Šumava vyjeli na trať až v sobotu a do cíle zamířili o den později. Na 81 závodníků čekalo 13 rychlostních zkoušek, z toho 3 nové. Rychlostní zkoušky byly různorodé, krátké, dlouhé, na asfaltu i šotolinové. Do cíle jako první dorazil Jan Kopecký se Škodou Fabií. Smůlu si tentokrát vybral Václav Pech, kterému se na osmé rychlostní zkoušce rozbilo turbo. Václav Pech jel do té doby na druhém místě. Po ztrátě výkonu motoru dojel v sobotu na 14. místě. V neděli se pak snažil dohnat ztrátu a přes další technické problémy dojel na celkovém 9. místě. Zajímavý souboj se konal mezi Janem Černým a Filipem Marešem o druhé místo. S rozdílem tří desetin vteřin byl nakonec rychlejší Jan Černý. Pěkné čtvrté místo pak vybojoval Aleš Stříteský. >Více info, fotografií a videí na webu automotoklubu.<
Minulý týden jsme se na hvězdné obloze dočkali růžového superúplňku. Pod pojmem superúplněk si můžeme představit úplněk, kdy měsíc je v úplňku je relativně nejblíže Zemi, takže se nám zdá o něco větší. Růžovým je označován takový úplněk, který připadne na měsíc duben. K tomuto úkazu došlo 27. dubna ráno, ovšem kdo toho dne večer pohlédl na oblohu, viděl na obzoru měsíc červeně zbarvený.
Tento víkend jsem vyrazil na první jarní procházku, tentokrát k přírodním rezervacím u Čkyně. Ještě tu vše nekvete, ještě se sem vrátím.
První kvítka jsem nestihl, tak alespoň něco z naší zahrádky.
Připravujeme již pátý ročník výstavy Fotografové od Vlachova Březí, její termín však musí být opět posunut. Doufáme, že nákaza poleví a že se poté budeme moci opět shledat na vernisáži.
Bývalý objekt mateřské školy, kam jsem chodil i já, prochází nyní demolicí. V budoucnu by tu chtěli postavit dům s pečovatelskou službou. Zda se vše podaří, ukáže čas.
Ohlédněme se nyní trochu do minulosti. Tuto budovu začali stavět v roce 1972 a o tři roky později ji začaly děti navštěvovat. Byly tu velké prostory, rozděleny do dvou tříd a vlastní jídelna. Děti měly k dispozici i velkou zahradu kolem budovy. Po revoluci přestěhovali mateřskou školu do areálu školy. Uvolněné prostory začala obec pronajímat. Šil se tu textil, dělali kabely, … Poslední roky však objekt byl opuštěn a chátral.
Po mnoha peripetiích se zámek ve Vlachově Březí dočkal rekonstrukce. V samotném areálu se podařilo nejprve opravit zámecký pivovar a nádvoří. Nyní prochází opravou i samotný zámek.
Původně se zde nacházela dřevěná tvrz, která byla několikrát vypálena. Za Oldřicha Malovce se tak stalo hned dvakrát. Později se zde postavila zděná budova. Za Ditrichsteinů a Herbersteinů však zde sídlil již jen správce panství. Ke správcům patřil i Tichý, jehož Anička dcera okouzlila Jana Nerudu. Ten Vlachovo Březí několikrát navštívil a vznikla zde část jeho literární tvorby. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a sídlily zde státní statky. Ty se po revoluci rozpadly a zámek nakonec připadl městu. Budova byla prázdná a vandalové ji začali ničit. Město pro zámek hledalo využití a připravilo několik projektů. A ten poslední se podařilo zrealizovat. V horním patře by měla být umístněna knihovna, která se nyní tísní ve školních prostorách.
Opět jsem šáhnul do šuplíku, tentokrát jsem se vrátil k snímkům z února. Za tmy jsem vyrazil z Kubovy Hutě na Boubín, mým cílem se stala rozhledna. Bylo to poprvé, kdy jsem musel projít turniketem. Rozhlednu čeká v budoucnu rekonstrukce a obec se tak snaží získat na tuto akci finance. Na vrchol jsem vyšel právě včas, akorát vycházelo slunce. Alpy k vidění sice nebyly, ale i tak to byl pěkný pohled. A dobrá zpráva pro další nadšence : Poprosil jsem vedení obce, zda by bylo možné upravit otevírací dobu tak, aby i v dalších měsících bylo možné svítání vidět. Obec toto přislíbila.
Letošní zimu jsem se třikrát vypravil na Sedlo poblíž hradu Kašperk. Poprvé jsme dorazili, když slunce bylo sice ještě na obzoru, ale již se zahalilo do mraků. Podruhé to bylo včas, ovšem mraky postupovaly přímo přes hrad a rozpustily se až po západu slunce. Zkusil jsem to tedy ještě jednou, tentokrát mi štěstí přálo. Nejprve jsem udělal pár snímků za světla a pak již vyčkával na moment, kdy hrad nasvítí paprsky zapadajícího sluníčka. Pokaždé si sem našlo cestu více lidí a pár jich i vyčkalo na západ slunce.
Závěr zimy byl řádně mrazivý, zamrzaly rybníky, potoky, po střechách se vytvářely rampouchy. Libotňský potok pak vytváří na svém přítoku do Vlachova Březí zajímavé úkazy.
