Poslední den jsme věnovali pevnosti Stachelberk. Tato pevnost byla budována ve třicátých letech jako součást opevněních našich hranic. Přestože se zde pracovalo ve třísměnných směnách, nepodařilo se ji včas dobudovat. Vojáci ji museli zatopit, než ji museli opustit. Po válce část prostor zanikl kvůli činnosti nedalekého dolu. V posledních letech se podařilo část opravit a zpřístupnit. Expozice je věnována období jejímu budování. Nedaleko je i řada řopíků, které jsou upraveny do různých období, let 38-39, válečných i poválečných. Vystoupali jsme i na nedalekou rozhlednu, ze které byl pěkný výhled nejen na přicházející bouři.

[View with PicLens]

Odpoledne jsme podnikly ještě kratší výlet na Pomezní boudy. Vrcholky hor se nám halily do mlhy, mlha později klesla a nám se výhledy ještě více uzavřely. Při návratu se hranici mlhy posunula přímo do vsi.

[View with PicLens]

Tento víkend se i Vlachovo Březí rozsvítilo a nadechlo adventní atmosféru.

[View with PicLens]

Další den jsme zajeli do Zoo ve Dvoře Králové. Cestou jsme se zastavili na přehradě Lesní království. Ta byla postavena ve středověkém rázu. V samotné Zoo jsme si nejdříve prošli klasickou expozici. Bylo toho však tolik k vidění, že jsme nakonec na část Safari ani nejeli. I tak se nám tam líbilo.

[View with PicLens]

[View with PicLens]

Tento víkend byl v Prachaticích ve znamení pekelných stvoření. Na náměstí dorazily tři skupiny s maskami Krampusů. Náměstím nejem prošly, postrašily  hříšníky a naopak s těmi hodnými se i fotografovaly. U diváků měly úspěch.

[View with PicLens]

Z Pece pod Sněžkou jsme vyjeli lanovkou, přes Růžovou horu na Sněžku. Tento den svítilo sluníčko, obzor byl však zahalen do mlžného oparu. Přesto jsme se mohli těšit pěknými výhledy. Dolů, Obřím dolem jsme to vzali již po svých.

[View with PicLens]

Cestou zpět jsme se zastavili v Jánských lázních, respektive na jejich horním konci, kde před lety vznikla další stezka korunami stromů. Doufal jsem, že nám nabídne pěkný výhled na Krkonoše, ale výhled byl spíše směrem na Jánské lázně. Z nedalekého kopce pak vzlétlo přeš 20 paraglidistů.

[View with PicLens]

Další výlet jsme podnikli na Labský důl. Autem jsme dojeli do Bedřichova, autobusem ještě kousek popojeli k vrcholkům a dále už jen pěšky. Doufali jsme, že se dostaneme mimo mlhu, později, že se alespoň rozpustí. Ovšem ta ležela na hřebenech a sluníčka a panoramat jsme se nedočkali. Prvním naším cílem byl Pančavský vodopád s pěknými výhledy do Labského dolu. Od něj jsme pokračovali k Labské boudě. Udělali jsme odbočku, došli jsme až k prameni toho potůčku, k prameni Labe. Jak tomu oficiálnímu, tak neoficiálnímu Poté jsme sestoupili k Labskému vodopádu a Labským dolem došli ke Špindlu. Lanovkou jsme vyjeli na Medvědín. Tam právě děti pouštěly draky, koupené i vlastnoručně  vyrobené.

[View with PicLens]

Další den jsme se vyvezli lanovkou k Černohorskému rašeliništi. Rozhledna byla uzavřena, vyšli jsme rovnou k rašeliništi. Výhled do krajiny kazil mlžný opar, ale přesto jsme Sněžku a Studniční horu spatřili. Rašeliniště je přístupné po povalovém chodníku, k vidění řada pěkných míst.
Po turistické stezce jsme se vraceli k Jánským lázním. Ještě než jsme k nim došli, naskytla se nám skalní vyhlídka s pěkným výhledem. Cestou jsme narazili na pár motýlů. První z nich záměrně unikal před fotoaparátem. Zato ten poslední si sedl přímo na mě.

[View with PicLens]

[View with PicLens]

[View with PicLens]

Tentokrát jsme o dovolené zamířili do Krkonoš. Na konci září již by tu tolik návštěvníků býti nemělo, chtěli jsme se vyhnout návalům turistů…
První den jsme zajeli k Mumlavským vodopádům. Již cestou tam jsme si užívali krás sevřeného údolí Jizery. Vyšli jsme z Harrachova na okruh kolem říčky Mumlavy. Odměnou nám bylo několik vodopádů a kaskád na jejím potoce.

[View with PicLens]

Cestou zpět jsme se zastavili v menší dílně na vánoční ozdoby. Ty zde dělají z drobných foukaných kuliček, které propojují za pomocí drátku. Tato výroba je zapsána na seznamu Unesco. Prohlídku jsme již nestihli, prohlédli jsme si jejich výrobky a pár kousků si odvezli domů.

V podvečer jsme se ještě zastavili v Jilemnici.  Zašli jsme do cukrárny na něco dobrého. Podívali se na náměstí a patrona hor, Krakonoše. Nahlédli jsme do zvědavé uličky. Ta je tvořena převážně roubenými domky, které jsou stále obývány. Ulička se jmenuje zvědavá proto, že domky jsou vysunuty do uličky, aby každý viděl směrem dolů. Nakonec jsme se prošli zámeckým parkem.

[View with PicLens]

Zhruba jednou ročně vyrážíme na Šumavu na výpravu s Průvodcem divočinou, kterou pořádá Národní park Šumava. Při nich se můžete dostat do míst, kam návštěvníci normálně nesmí. Již pár let jsem se snažil dostat na Modravské slatě 2, až se nám to letos povedlo. Ale počasí si s námi trochu pohrálo. Ráno drobný déšť, ve vyšších polohách poprašek sněhu …. Přiznám se, že jsem měl úmysl to vzdát. Pršet přestalo, tak jsem to zkusil. Vyšli jsme od Javoří pily směrem k Poledníku. Poté jsme zabočili na Hraniční chodník nedaleko luk Schachten na německé straně. Poté jsme sestoupili k Rokytské slati, kde by údajně mělo být až 69 rašelinových jezírek. My jsme se na několik z nich podívali. Rokytská slať patří k těm nejrozáhlejším a nejcennějším rašeliništím Šumavy a zároveň patří díky mikroklimatu k nejchladnějším místům naší republiky. Zpět jsme se vrátili podél Javořího potoka. Celou cestu nás provázela řádná podzimní mlha a přiznám se, že jsem byl i trochu rád, když průvodce procházku kvůli nepřízni počasí o něco zkrátil. Na cestě  jsme mimo jiné narazili i na vlčí trus.

[View with PicLens]