I tento rok se konalo slavnostní zahájení u Pražského hradu. Na startu se sešlo 44 závodníků, mezi nimi nechyběli Ogier, Tanak, Katsuta, Nevill, Evans … Jezdci poté odjeli první rychlostní zkoušku na dostihovém závodišti v Chuchli. V pátek pokračovala soutěž na Klatovsku. Byl připraven nový okruh u Klatov a další dvě zkoušky u Strašína a Šumavských Hoštic.

Letošní rok se tedy mistrovství Vlachovu Březí vyhnulo. Zamířil jsem proto k Lažišti, odkud jsme měli pěkný výhled na trať. K našemu překvapení tu bylo mnohem méně diváků než loni. První průjezd rychlostní zkoušky byl předčasně ukončen havárií, při které řidič u Škarezu trefil plot z betonových sloupků a zatarasil silnici. Druhý průjezd v podvečer pak byl již bez problémů. První posádky jeli ještě za světla, ty poslední za tmy. O to více byly viditelné rozžhavené brzdové kotouče.

O víkendu se jeli další části v Německu a Rakousku. Některé cesty byly suché, jiné mokré s blátem, potrápily nejednu posádku. Po nehodě odpadl Ogier, na první místo se posunul Ott Tanak, druhé místo získal Elfyn Evans a třetí  Thierry Nevill. Celkově osmá dojela česká posádka Filip Mareš a Radovan Bucha, v rámci RC2 byli třetí.

[View with PicLens]

Poslední letní víkend jsme podnikli výlet na německou stranu Šumavy. Vyšli jsme od nádrže na pitnou vodu u Frauenau, po ránu bylo celkem příjemně 12°C. Naším cílem byly louky zde nazývané Schachten. Pásali zde dříve dobytek, nyní jsou opuštěné a nabízí nádherné pohledy na Šumavu.

Po více než dvouhodinovém stoupání jsme dorazili na první louku, zvanou Verlorener Schachten, jejíž konec se nachází přímo na hranicích s Českou republikou. Tato louka je porostlá tzv. mořskou travou. To již sluníčko začalo pěkně připalovat.

Z této louky jsme po hřebeni postupovali k dalším. Almschachten již byla porostlá tradiční travou, byly zde osamocené stromy poznamenané bouřkami, větry… a nabízela výhled na nejvyšší vrchol Šumavy Javor.

Poté jsme došli na Grosser Schachten, největší z těchto luk, skýtající ještě větší výhledy. Na této louce byla obnovena pastva skotu, aby se zabránilo jejímu zarůstání.

Dalším naším zastavením bylo rašeliniště Latschenfilz. Čtvrtou loukou byla Kohlenschachten. Kdo by zde hledal černé či hnědé uhlí, stopy po jeho dolování, hledal by marně. Místo nese jméno po pálení dřevěného uhlí.

Dále nás čekalo rašeliniště Zwieselter Filz s několika jezírky a výhledem na Poledník. U nádrže Hirschbachschwelle s čisťounkou vodou už jsem měl chuť do ní skočit, bylo poměrně horko. Ale jelikož se to v národním parku nedělá, raději jsem odolal.

Poslední zastávkou se stala Lindbergerschachten, která zarůstá maliním. Najdete zde nejfotografovanější strom těchto luk. A pěkný výhled na Malý a Velký Roklan.

Ale to nejsou všechny louky, které je zde možno navštívit. My jsme na naší trase urazili přes 20 km, z nadmořské výšky 700 metrů vystoupali do 1130. Přestože bych tento výlet označil jako nejhezčí letošní výpravu Šumavou, nepotkali jsme tu moc návštěvníků.

[View with PicLens]

Návštěvníka Šumavy může trochu zmást, že zde nalezne dvě lokality nesoucí stejná jména. Jedno se nachází nedaleko Kvildy a to druhé u Hartmanic. Právě to druhé je spojené s dramatickými okamžiky na sklonku druhé světové války, kdy zde Němci nastražili léčku postupující americké armádě. Vznikl tu památník připomínající tento okamžik. Nacházejí se zde pláně s letitými stromy a pěkné výhledy na šumavské kopce. Odsud jsem pokračoval na Javornou a zaniklou vápenku u Svinné. Nakonec jsem se zastavil u Radkova s dalšími výhledy.

[View with PicLens]

Ves s tímto názvem byste kupodivu nenalezli na Šumavě, nýbrž v Novohradských horách. My jsme vyrazili na kole z Pohorské vsi. V Baronově mostě jsme se stavili na oběd a poté pokračovali na Pohoří na Šumavě. Příroda zde připomíná šumavskou krajinu. Cesta se zprvu vinula podél potoka, který svým tmavým zbarvením prozrazoval, že se zde nacházejí rašeliniště. Čím více jsme se blížili Pohoří na Šumavě, tím více získávala krajina ráz šumavských plání. Samotná vesnice vzniká na základech původní zaniklé vsi. Z ní jsme dojeli až na hranice s Rakouskem. Tam jsme chtěli zastavit u falešného pramene Lužnice, který však nebyl k nalezní. Lesem jsme se vydali zpět a cestou jsme minuli další zaniklé osady.

[View with PicLens]

Tento rok jsme výlet na Třeboňsko nevynechali. Zaparkovali jsme nedaleko Suchdola kousek od Velké pískovny. Na kolech jsme zamířili mezi rybníky na Stříbřec. Jak jsem si všiml, zelená byla nejen tráva, ale i hladina nejednoho rybníka. V jedné vsi jsme se zastavili na oběd, kde jsme před lety již obědvali. Přes Lutovou jsme se poté vrátili k autu. Kvalita vody v pískovně však byla skvělá, teplota rovněž, tak jsme neodolali.

[View with PicLens]

V sobotu se do jižních Čech sjeli cyklisté z dalekého okolí. Organizátoři pro ně připravili závod ve stylu Tour de France. Na startu se jich sešlo přes jedenáct set. Vydali se na trasu přes Husineckou přehradu do Husince, Lažiště, Záblatí, Blažejovice, Křišťanov, Chvalšiny, přes Kleť, Smědeč, Chroboly, s cílem závodu v Rohanově a symbolickém cíli v Prachaticích. Závodníci tak ujeli 102 km s převýšením 2000 metrů. Cestou je povzbuzovali diváci a na jezdce na prachatickém náměstí čekalo bouřlivé přivítání. Ti nejlepší pak vystoupali na stupně vítězů.

[View with PicLens]

Po dvou letech se do Vimperka vrátila skupina Divokej Bill. Tentokrát ovšem změnili místo, pro koncert si  vybrali areál Vodník. Přiznám se, že se mi více líbilo to předchozí, areál letního kina. Jako předskokani vystoupily Sticx a Celest Charles, které jsem neznal. Divokej Bill nazval své turné 8 x  Divokej Bill, což mělo představovat 8 koncertů a 8 měst, které se zvolili pro své vystoupení. Na koncertě zahráli své osvědčené hity a diváky dobře pobavili. Někteří sem přijeli z regionu až za Prahou.

[View with PicLens]

Autem jsem dojel do Dolního Dvořiště, odsud jsem již pokračoval na kole. Přes Rychnov nad Malší jsem směřoval na zrekonstruovanou „Tvrz“ Tichá. Původně se jednalo o menší zemskou pevnost, ze které se dochovaly sklepy paláce, část hradeb a věž. Věž se v minulých letech podařilo zrekonstruovat. V nejvyšším patře můžete spatřit kuchyni a reprezentativní místnost, dole naopak vězení či sklep. Dále jsem pokračoval do Cetvin, kde se ze zaniklé obce dochoval kostel. Před ním se nachází několik panelů připomínající časy minulé. Přes Malonty jsem se pak vrátil do Dvořiště.

[View with PicLens]

Zcela jsem zapomněl na kratičkou zastávku u větrného mlýna předchozího dne. Jeli jsme kolem náhodou, ale když jsme ho spatřili, nemohli jsme odolat. Jedná se o větrný mlýn, jehož konstrukce u nás není tak běžná. Jen škoda, že jsme se nemohli podívat dovnitř.

[View with PicLens]

Další den jsme se vypravili na zříceninu hradu Cimburk. Tu jsme prolezli skrz na skrz. Z ní jsme zamířili ještě k několika skalám v okolí. Kazatelna a kozel.

[View with PicLens]

Zastavili jsme se ještě u dalšího mlýna, tentokrát zcela záměrně. Ten byl upraven jako rozhledna a kolem vyrostlo turistické …

[View with PicLens]

Posledním cílem naší výpravy byly Osvětimanské světničky. Jde o menší pískovcové skály, ve kterých jakoby obývaly permoníci. A jedna z nich připomínala i profil obličeje.

[View with PicLens]

Večer za námi přijela vzácná návštěva, kterou jsme rádi viděli. Tím se náš pobyt na Moravě završil.

Další den jsme navštívili Punkevní jeskyně. Před lety nás na lodičky nevzali, bylo moc vody. Tentokrát to ale vyšlo. Zaparkovali jsme nahoře na parkovišti a lesem sešli k jeskyni. Při prohlídce jsme nejprve prošli „suchou“ částí jeskyní zdobené bohatou krápníkovou výzdobou až na dno propasti Macocha. Odtud jsme pokračovali na lodičkách.

[View with PicLens]

Po obědě jsme pokračovali prohlídkou Sloupsko-šošuvských jeskyní, které patřím k našim jeskyním s nejkrásnější krápníkovou výzdobou. Prošli jsme jejich obě části. Jelikož jsme tu byly ještě brzy z jara, spatřili jsme tu i několik spících netopýrů.

[View with PicLens]