Již potřetí zavítali do Prachatic „Krampusáci“, aby představili své ručně vyráběné strašidelné kostými. Dorazily sem nejen české, ale i zahraniční skupiny. Na náměstí za nimi přišla řada diváků.
Poprvé do České republiky zamířil závod světového mistrovství rallye, diváci tak dostali příležitost vidět špičku jezdců WRC. Mezi nimi k nám dorazil například Sebastien Ogier, osminásobný mistr světa; Kalle Rovapera, mladý finský závodník, který by rád obhájil titul mistra světa. Mezi dalšími jezdci jmenujme britského jezdce Elfyn Evans, Tierry Neuville, Ott Tanak, nebo Japonce Tatsuka. K českým jezdcům patřil např. Erik Ceis, Adam Březík ….
Organizátoři pro páteční část vybrali některé úseky známé z rallye Šumava. K nim patřila rychlostní zkouška, která startovala ve Vlachově Březí. A přestože zde nebylo oficiální divácké místo, sjelo se sem velké množství diváků nejen z České republiky, Německa, Rakouska, Itálie, ale i Finska či Chorvatska. Diváci nad Březím spontánně vytvořili karavanové městečko. Další diváci dorazili brzy ráno a zaplnili celé město.
Rychlostní zkouška startovala nad koupalištěm, na křižovatce čekalo na jezdce prudké odbočení doprava a stoupání do Doubravy. Zde bylo jedno z diváckých míst. Pokračovali směrem na Uhřice, prudkým odbočením na lesní cestu směrem zpět k Vlachovu Březí. U bývalého lomu odbočili doleva a pokračovali do Bušanovic. Na jejím začátku bylo další prudké zabočení na Benedu. Na Stříbrňáku odbočili na Zalezli, na konci obce bylo připraveno další prudké odbočení a cíl byl před Malenicemi. Jednalo se o těžkou zkoušku s několika úseky velmi úzkých cest a prudkých zatáček.
První průjezd rychlostní zkoušky byl deštivý. Závodníci postupně tahali na trať bahno. Francouzský jezdec Rossel před lomem zavadil o kámen, který auto rozhodil a závodní vůz skončil v bříze. V první kolo zajel nejrychleji Rovanpera v čase 7:08.2 Při druhém průjezdu již nepršelo, trať zůstala mokrá se spoustou bláta. Závodníci jeli o něco pomaleji. Tentokrát byl nejrychlejší Evans 7:15.0 Bohužel se projevila nekázeň diváků a rychlostní zkouška byla po projetí těch nejrychlejších zrušena.
Několik záběrů ze svítání u Vlachova Březí. Ps. ty nejhezčí mlhy byly, když jsem byl v práci …
Další z vycházek s Průvodcem divočinou jsme v létě zamířili na Kochánov. Poněkud odlehlejší část Šumavy, kterou jsme ještě nenavštívili. První naší zastávkou se staly pozůstatky po dolování zlata. Ovšem pro horníky jejich činnost skončilo zklamáním. Po východu z lesa se nám nabídly výhledy na šumavské kopce. V údolí jsme prošli kolem bývalého mlýna Sterzmühle. Diváci by ho mohli znát například ze závěrečných scén “ Obsluhoval jsem anglického krále „. Krátce jsme zastavili u nejzachovalejší královácké rychty Busil. Pak už nás čekalo stoupání za dalšími výhledy. Kolem zrekonstruovaného Karlova jsme sešli do rezervace Žežulka, odkud jsme stoupali zpět ke Kochánovu.
O letošním létě jsem zamířil na oblíbené Třeboňsko. Tentokrát jsem se vydal na kole od Cepu směrem k Chlumu u Třeboně směrem k Nové Bystřici. Vzhledem k teplotám jsem volil raději cestu lesem. Cílem byl Kámen republiky, osazený na hranici v osudovém roce 1938. Kámen s původním nápisem Naše je a naše zůstane. Kousek odsud jsem navštívil nejsevernější bod Rakouska. Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavil v Chlumu u Třeboně. Zámek je nepřístupný, v soukromých rukou. Ani zámecká zahrada nebyla kvůli opravám otevřena. Takže dalším zastavením se stal místní kostel. Pak jsem již pokračoval zpět. A na závěr jako odměna v podobě koupání na Cepu.
Po letech jsem se vrátil do Blatné. Poprvé jsem sem vypravil se Zuzkou a Danem, nyní se synovcem. Tentokrát jsme k ní vyšli přímo z Blatné. Vody bylo málo, stejně jako před lety. Jen to horko bylo trochu větší.
Poprvé jsem navštívil Plešné jezero jako student gymnázia, tehdy obklopeného temným lesem a mlžným oparem. Neměl jsem sebou fotoaparát, a tak jsem si jeho podobu uchoval jen jako vzpomínku ve své hlavě. Později, když jsem k němu dorazil, řádil už v jeho okolí kůrovec. Při další návštěvě se již les začal z kalamity vzpamatovávat, ale uschlé kmeny mu stále dodávaly smutný nádech. Nyní konečně zelená začíná převládat. Na zpáteční cestě jsem nafotil i trochu květeny a zlobivého bobra, který by rád zatopil silnici nedaleko Volar. A zlobivějšího člověka, co mu tu jeho radost kazí …
Divoký Bill slaví 25 let své existence a na svém turné se zastavil ve Vimperku v letním kině. Tam zahrál jak písně z nového alba, tak i staré oblíbené hity.
Poprvé jsem navštívil krumlovské otáčivé divadlo malebné krumlovské zámecké zahradě. Z repertoáru Jihočeského divadla jsem zvolil činohru – drákula. Musel jsem uznat, že představení měli pěkně připravené. Dějem jsme se svižně unášeli a herci rychle měnili kulisy při každém otočení točny. Drákula v tomto zpracování opustí svůj tajemný hrad a vydá se do Anglie, aby zde získal další svůdnou mladou oběť. Musím přiznat, jedno z nejhezčích představení, které jsem viděl.
Na Zadov se vrátily závody psích spřežení. Po celý víkend startovaly na různé délky tratí, buď lyžaři spolu s jedním či dvěma psy nebo jako klasické psí spřežení. Jako vložený závod vyrazili na trasu i tři cyklisté na speciálních kolech. Počasí jim přálo, Šumava byla přikryta do zimní peřiny.