Další den jsme zajeli do Zoo ve Dvoře Králové. Cestou jsme se zastavili na přehradě Lesní království. Ta byla postavena ve středověkém rázu. V samotné Zoo jsme si nejdříve prošli klasickou expozici. Bylo toho však tolik k vidění, že jsme nakonec na část Safari ani nejeli. I tak se nám tam líbilo.
Tento víkend byl v Prachaticích ve znamení pekelných stvoření. Na náměstí dorazily tři skupiny s maskami Krampusů. Náměstím nejem prošly, postrašily hříšníky a naopak s těmi hodnými se i fotografovaly. U diváků měly úspěch.
Z Pece pod Sněžkou jsme vyjeli lanovkou, přes Růžovou horu na Sněžku. Tento den svítilo sluníčko, obzor byl však zahalen do mlžného oparu. Přesto jsme se mohli těšit pěknými výhledy. Dolů, Obřím dolem jsme to vzali již po svých.
Cestou zpět jsme se zastavili v Jánských lázních, respektive na jejich horním konci, kde před lety vznikla další stezka korunami stromů. Doufal jsem, že nám nabídne pěkný výhled na Krkonoše, ale výhled byl spíše směrem na Jánské lázně. Z nedalekého kopce pak vzlétlo přeš 20 paraglidistů.
Další výlet jsme podnikli na Labský důl. Autem jsme dojeli do Bedřichova, autobusem ještě kousek popojeli k vrcholkům a dále už jen pěšky. Doufali jsme, že se dostaneme mimo mlhu, později, že se alespoň rozpustí. Ovšem ta ležela na hřebenech a sluníčka a panoramat jsme se nedočkali. Prvním naším cílem byl Pančavský vodopád s pěknými výhledy do Labského dolu. Od něj jsme pokračovali k Labské boudě. Udělali jsme odbočku, došli jsme až k prameni toho potůčku, k prameni Labe. Jak tomu oficiálnímu, tak neoficiálnímu 
Poté jsme sestoupili k Labskému vodopádu a Labským dolem došli ke Špindlu. Lanovkou jsme vyjeli na Medvědín. Tam právě děti pouštěly draky, koupené i vlastnoručně vyrobené.
Další den jsme se vyvezli lanovkou k Černohorskému rašeliništi. Rozhledna byla uzavřena, vyšli jsme rovnou k rašeliništi. Výhled do krajiny kazil mlžný opar, ale přesto jsme Sněžku a Studniční horu spatřili. Rašeliniště je přístupné po povalovém chodníku, k vidění řada pěkných míst.
Po turistické stezce jsme se vraceli k Jánským lázním. Ještě než jsme k nim došli, naskytla se nám skalní vyhlídka s pěkným výhledem. Cestou jsme narazili na pár motýlů. První z nich záměrně unikal před fotoaparátem. Zato ten poslední si sedl přímo na mě.
Tentokrát jsme o dovolené zamířili do Krkonoš. Na konci září již by tu tolik návštěvníků býti nemělo, chtěli jsme se vyhnout návalům turistů…
První den jsme zajeli k Mumlavským vodopádům. Již cestou tam jsme si užívali krás sevřeného údolí Jizery. Vyšli jsme z Harrachova na okruh kolem říčky Mumlavy. Odměnou nám bylo několik vodopádů a kaskád na jejím potoce.
Cestou zpět jsme se zastavili v menší dílně na vánoční ozdoby. Ty zde dělají z drobných foukaných kuliček, které propojují za pomocí drátku. Tato výroba je zapsána na seznamu Unesco. Prohlídku jsme již nestihli, prohlédli jsme si jejich výrobky a pár kousků si odvezli domů.
V podvečer jsme se ještě zastavili v Jilemnici. Zašli jsme do cukrárny na něco dobrého. Podívali se na náměstí a patrona hor, Krakonoše. Nahlédli jsme do zvědavé uličky. Ta je tvořena převážně roubenými domky, které jsou stále obývány. Ulička se jmenuje zvědavá proto, že domky jsou vysunuty do uličky, aby každý viděl směrem dolů. Nakonec jsme se prošli zámeckým parkem.
Zhruba jednou ročně vyrážíme na Šumavu na výpravu s Průvodcem divočinou, kterou pořádá Národní park Šumava. Při nich se můžete dostat do míst, kam návštěvníci normálně nesmí. Již pár let jsem se snažil dostat na Modravské slatě 2, až se nám to letos povedlo. Ale počasí si s námi trochu pohrálo. Ráno drobný déšť, ve vyšších polohách poprašek sněhu …. Přiznám se, že jsem měl úmysl to vzdát. Pršet přestalo, tak jsem to zkusil. Vyšli jsme od Javoří pily směrem k Poledníku. Poté jsme zabočili na Hraniční chodník nedaleko luk Schachten na německé straně. Poté jsme sestoupili k Rokytské slati, kde by údajně mělo být až 69 rašelinových jezírek. My jsme se na několik z nich podívali. Rokytská slať patří k těm nejrozáhlejším a nejcennějším rašeliništím Šumavy a zároveň patří díky mikroklimatu k nejchladnějším místům naší republiky. Zpět jsme se vrátili podél Javořího potoka. Celou cestu nás provázela řádná podzimní mlha a přiznám se, že jsem byl i trochu rád, když průvodce procházku kvůli nepřízni počasí o něco zkrátil. Na cestě jsme mimo jiné narazili i na vlčí trus.
V létě jsme s Ráďou na libín nedošli, tehdy nám zkřížila cestu bouřka. Nyní na podzim se nám to již podařilo. Počasí sice žádné výhledy s Alpami neslibovalo, ale přesto to byl příjemný výlet.
Každoročně rádi podnikáme výlet na Třeboňsko. Krásnou přírodou na kolech po tamních cestách. A přestože jsme na řadě míst již byli, daří se nám objevit nová kouzelná místa. Tentokrát jsme zamířili ke Stráži nad Nežárkou. Sotva jsme vyjeli, dohnala nás bouřka. Ukryti pod stromy jsme ji přečkali a poté pokračovali podél Staré a Nové řeky. Ty lemovaly letité stromy. U Nežárky jsme se potkali s řadou vodáků, někteří ji splouvali i v kostýmech. Na závěr jsme nemohli vynechat místní pískovnu a vodní radovánky.
Před lety jsme s partou spluli s dvěma rafty Vltavu, tehdy jsme startovali někde pod Lipnem s cílem ve Zlaté Koruně. Byla dobrá parta, hodně srandy,… Toužil jsem se vypravit i na horní část řeky. Na kanoi jsem ještě nebyl, proto jsem nejdříve chtěl zkusit úsek z Lenory. Přidali se ke mě dvě spřízněné duše a vypluli jsme na vodu. Úsek z Lenory do Soumaráku byl trošku adrenalinovější, ale zvládli jsme to v suchu. Na Soumarském mostě se naskytla možnost pokračovat, místo jedné lodi, jejíž posádka se dvakrát udělala a nechtěla již pokračovat. Rozhodli jsme se pro plavbu dál a přidali se k druhé zbývající lodičce. Od Soumarského mostu byla voda hodně klidnější, v některých místech až olej. My si adrenalinu přidávali, neb Martin, kormidelník, rád zamířil ke břehu, pokud se nad ním vyskytovali nízké větvě, které jsme museli podplout. A byla sranda. Pán z druhé lodi nás chtěl nechat plout jako první, když viděl, že jsme trochu nebezpeční. Když zjistil, že pod ty větvě míříme úmyslně, raději pluli první oni. Jeho paní se bála některých nahnutých stromů. „Spadne to na nás. “ Pokusil jsem se ji uklidnit :“ Tak poplujeme první my a spadne to až na vás.“ Příroda tu byla nádherná. Asi nejhezčí byl soutok Teplé a Studené Vltavy. Potkali jsme i řadu vážek. Třeba se sem ještě vrátíme.
