Další zastávkou o dovolené bylo Zhůří. Byl jsem tu již několikrát, ovšem nenašel jsem pozůstatek sklářské huti v ukrytý v lese. Tentokrát jsem se vybavil mobilem s navigací a cíl jsem našel. A přiznám se, že bez něj bych neuspěl. Zbytek chladící pece ze sklářské huti se totiž nachází na pěšině, která není značená jako turistická trasa. Procházku jsem prodloužil na louku s pěkným výhledem na Kašperk a Kašperské Hory.
V pátek v podvečer jsme se zašli podívat do Chluman na tradiční vánoční trh. Okoštovali jsme čaj, punč i svařák, zkousli dobrou sýrovou placku,… potkali se sousedy i kamarády, u ohně zněly koledy… Pěkná vánoční atmosféra.
Dostal jsem dobrý tip na výlet, vyrazit na vrchol Bobíku. Před lety tam nebylo nic k vidění, díky těžbě se však otevřely pěkné výhledy směrem k Záblatí. Rozhodně doporučuji k vidění, než to opět zaroste.
Dalším cílem byla rozhledna na Svatoboru. Vzhledem k proměnlivému počasí a očekáváným srážkám nebyl cíl zdolán pěšky, raději autem pod vrchol. Mraky se po nebi honily, a když došlo na návrat do Sušice, začalo akorát pršet. V pizzerii naštěstí nepršelo, rovněž v muzeu, kde mají nejen pěkný šumavský betlém. A na závěr při plavání v bazénu již bylo jedno, že se mraky zasekly v kopcích a ne a ne se pohnout. Závěrečná zastávka patřila kostelu ve Strašíně.
Hodně lidí navštívilo vrcholy Třístoličník, Hochstein, přes Trojmezí došli třeba na Plechý, … Co mě však překvapilo, že pod vrcholem Trojmezné se na německé straně nachází kamenné moře s nádhernými vyhlídkami do Němec, mě se při cestě naskytly pohledy na vzdálené vrcholy Alp. A pokud si všimnete toho slepýše na jedněch z posledních snímků, alespoň jak jsem si zprvu myslel, tak to nakonec slepýš nebyl 
Další den jsem zamířil na Paště. Po ránu se vytvořila mlha, krajina měla mlžný nádech. První fotku jsem pořídil při příjezdu do Dobré Vody, odkud jsem vyšel. Cestou jsem minul stavení, které obýval proslulý šumavský lékař. Bohužel stavení chátrá a od poslední naší návštěvy se stav znatelně zhoršil. Pokračoval jsem po cestě kolem několika luk, jež skýtaly pěkné výhledy na šumavské kopce. Až jsem nakonec dorazil až na Paště. Došel jsem až ke kapličce, bohužel dál se pokračovat nedá, cesta je uzavřena kvůli suchým stromům hrozícím pádem.
Na podzim jsem strávil dovolenou na Šumavě, kde je mnoho kouzelných míst. Na některé jsem se vrátil, některá jsem objevil až letos. Těmi prvními jsou vodopády pod Černým jezerem. Jako první jsem našel vodopád na bezejmenném potoce, který jsem byl hned pod cestou. Přístup k němu byl obtížnější po strmém svahu, ale asi byl tím nejhezčím na tomto výletě. Od něj jsem pokračoval k vodopádu v Černé strži, který ovšem díky popadaným stromům není přístupný. Dále jsem šel k vodopádu na Černém potoce, který vypadal zajímavěji. Od něj jsme šli po cestě vzhůru a došli až k Černému jezeru. Bohužel i sem dorazil kůrovec a ještě smutnější pohled nabízelo jezero Černé.
Počasí v okolí Vlachova Březí moc pozorování komety nepřeje. Buď jsou mraky, mlha,… Nakonec se přeci jen podařilo něco nafotit, i když okem díky vysoké oblačnosti moc kometa vidět nebyla. Oku nakonec pomohl dalekohled. Poděkování ostatním pozorovatelům, bez nichž bych ji nenašel.
I tento rok se konalo slavnostní zahájení u Pražského hradu. Na startu se sešlo 44 závodníků, mezi nimi nechyběli Ogier, Tanak, Katsuta, Nevill, Evans … Jezdci poté odjeli první rychlostní zkoušku na dostihovém závodišti v Chuchli. V pátek pokračovala soutěž na Klatovsku. Byl připraven nový okruh u Klatov a další dvě zkoušky u Strašína a Šumavských Hoštic.
Letošní rok se tedy mistrovství Vlachovu Březí vyhnulo. Zamířil jsem proto k Lažišti, odkud jsme měli pěkný výhled na trať. K našemu překvapení tu bylo mnohem méně diváků než loni. První průjezd rychlostní zkoušky byl předčasně ukončen havárií, při které řidič u Škarezu trefil plot z betonových sloupků a zatarasil silnici. Druhý průjezd v podvečer pak byl již bez problémů. První posádky jeli ještě za světla, ty poslední za tmy. O to více byly viditelné rozžhavené brzdové kotouče.
O víkendu se jeli další části v Německu a Rakousku. Některé cesty byly suché, jiné mokré s blátem, potrápily nejednu posádku. Po nehodě odpadl Ogier, na první místo se posunul Ott Tanak, druhé místo získal Elfyn Evans a třetí Thierry Nevill. Celkově osmá dojela česká posádka Filip Mareš a Radovan Bucha, v rámci RC2 byli třetí.
Poslední letní víkend jsme podnikli výlet na německou stranu Šumavy. Vyšli jsme od nádrže na pitnou vodu u Frauenau, po ránu bylo celkem příjemně 12°C. Naším cílem byly louky zde nazývané Schachten. Pásali zde dříve dobytek, nyní jsou opuštěné a nabízí nádherné pohledy na Šumavu.
Po více než dvouhodinovém stoupání jsme dorazili na první louku, zvanou Verlorener Schachten, jejíž konec se nachází přímo na hranicích s Českou republikou. Tato louka je porostlá tzv. mořskou travou. To již sluníčko začalo pěkně připalovat.
Z této louky jsme po hřebeni postupovali k dalším. Almschachten již byla porostlá tradiční travou, byly zde osamocené stromy poznamenané bouřkami, větry… a nabízela výhled na nejvyšší vrchol Šumavy Javor.
Poté jsme došli na Grosser Schachten, největší z těchto luk, skýtající ještě větší výhledy. Na této louce byla obnovena pastva skotu, aby se zabránilo jejímu zarůstání.
Dalším naším zastavením bylo rašeliniště Latschenfilz. Čtvrtou loukou byla Kohlenschachten. Kdo by zde hledal černé či hnědé uhlí, stopy po jeho dolování, hledal by marně. Místo nese jméno po pálení dřevěného uhlí.
Dále nás čekalo rašeliniště Zwieselter Filz s několika jezírky a výhledem na Poledník. U nádrže Hirschbachschwelle s čisťounkou vodou už jsem měl chuť do ní skočit, bylo poměrně horko. Ale jelikož se to v národním parku nedělá, raději jsem odolal.
Poslední zastávkou se stala Lindbergerschachten, která zarůstá maliním. Najdete zde nejfotografovanější strom těchto luk. A pěkný výhled na Malý a Velký Roklan.
Ale to nejsou všechny louky, které je zde možno navštívit. My jsme na naší trase urazili přes 20 km, z nadmořské výšky 700 metrů vystoupali do 1130. Přestože bych tento výlet označil jako nejhezčí letošní výpravu Šumavou, nepotkali jsme tu moc návštěvníků.
