O velikonočním pondělí se konala již 7. vernisáž výstav v Panském pivovaru ve Vlachově Březí. Pro příchozí bylo přichystáno bohaté pohoštění. Na počátku vernisáže zahrálo Kvarteto zobcových fléten ve složení Alena Tomášová, Markéta Horáková, Barbora Teichmanová a Jakub Pavlištík pod vedením paní ředitelky ZUŠ Tatjany Tláskalové Kubaštové. Poté poděkovala Helena Fraňková městu za jeho podporu. Poděkování patřilo i všem, kteří se na přípravě výstavy podíleli. Poté přišel na řadu fotokvíz. V závěru se dočkali poděkování i všichni autoři. A určitě největší odměnou jim byla pochvala diváků, kterých sem přišlo opět spoustu. Výstava bude k vidění až do konce října.
Páteční podvečer zahájil výstavu vernisáží v prachatické bráně Aleš Stříbrský. Na ní jsou k vidění snímky, které vybral za několik let své produkce. Jsou zde snímky dívek a žen. Tuto výstavu připravil při příležitosti svého jubilea. A stojí zato ji vidět.
Poté jsme zajeli do Náhořan, kde Vláďa Hošek připravil poslední promítání letošního ročníku. Další opět až na podzim. Ale zpět k promítání. Na něm jsme se přenesli do Peru a Bolívie. O své zážitky při cestě sem se podělil mladý cestovatel, který je navštívil se svým otcem.
Minulý víkend se konalo ve Strunkovicích nad Blanicí promítání Expediční kamery. Letošní ročník neprobíhal v kině, ale v komunitním centru. Tam tentokrát přišlo mnohem méně návštěvníků. Mě nejvíce zaujal snímek Javari, který popisoval cestu na pomezí Brazílie a Peru za odlehlými osadami. Kromě nich jsme se mohli nahlédnout do prostředí horolezců, prvosjezd divoké řeky nebo následování cesty po předcích.
Při pátečním promítání přenesl diváky Mart Eslem do Rwandy, země tisíců kopců. Při svém putování si tak splnil svůj cestovatelský sen. Mezi snímky nemohly chybět záběry horských goril. Připomněl však i temnou minulost tohoto státu, masakr tutsiů, ke kterému došlo v létě 1994.
Covid nám přerušil linii srazů spolužáků ze základní školy, rozhodli jsme se to napravit. Tentokrát jsme se sešli v sokolovně, kde nám připravili pěkný raut. Sraz se nám vyvedl, ani se nám moc nechtělo domů.

V pátek jsme zamířili na promítání do Malenic. Tam tentokrát přišel na řadu Nový Zéland, který dvakrát navštívil Petr Nazarov. Ten zde strávil několik měsíců a podařilo se mu procestovat nemalou jeho část.
Prvním letošním plesem ve Vlachově Březí byl ples města. Pro návštěvníky byl připraven bohatý raut, k tanci hrála De facto. Nechyběla ani bohatá tombola. Na ples města navázal Sportovní ples. Jim hrála kapela A je to. I fotbalisté připravili bohatou tombolu a před půlnocí přišlo na řadu tradiční kopání na bránu. Na obou plesech se odrazila poněkud nižší návštěvnost. Zda to je důsledek epidemie RS virů nebo poklesu zájmu o plesy?
V lednu, dříve než sníh roztál jsme podnikli menší výlet na nedalekou Liščí skálu. Vyšli jsme ze Lštění a po zapadané cestě se vydali k rozhledně na Liščí skále. Bylo mlhavo, takže se nám výhledy neobjevily. To nám vůbec nevadilo, užili jsme si zimní atmosféru.
Podruhé jsem se vypravil do Protivína na novoroční ohňostroj. Ten se letos konal již po dvacáté. Ještě před ním zahrála na podiu Argema. Poté již přišel na řadu samotný ohňostroj. Ten letos trval téměř 12 minut a rozhodně stál zato. Je budu příště muset zamířit na lepší místo, odkud pořídím lepší snímky.